11 hluchých mužů...

Za přistáním člověka na Měsíci stojí práce a osudy tisíců bezejmenných lidí. Některé jejich příběhy jsou nesmírně zajímavé. Jedním z nich je příběh jedenácti hluchých mužů...

Gallaudetova jedenáctka...

Na samém počátku pilotované kosmonautiky NASA neměla tušení jaké účinky bude mít na lidský organismus mikrogravitace. Než mohl být do vesmíru poslán první člověk, bylo potřeba některé účinky mikrogravitace na lidský organismus nasimulovat na Zemi. Jeden ze zajímavých výzkumných projektů vznikl na konci padesátých let, a to díky vzájemné spolupráce mezi NASA a U.S. Naval School of Aviation Medicine.  K experimentům si NASA najala jedenáct hluchých mužů, ve věku 25-48 let. Všichni byli studenty Gallaudet College (dnešní Gallaudet University), která se zaměřuje na vzdělávání sluchově postižených studentů. Tito muži jsou dnes známí pod přezdívkou "Gallaudetova jedenáctka". Až na jednoho, všichni byli hluší od začátku svého života. Hlavní příčinou jejich sluchového postižení byla spinální meningitida, která současně se sluchem poškodila i rovnovážný systém ve vnitřním uchu. To ve svém důsledku vedlo k tomu, že se stali imunními proti následkům kinetózy, neboli kosmické nemoci. Tedy onemocnění, kterým trpí astronauti v důsledku pobytu v mikrogravitaci, které se kromě jiného projevuje žaludeční nevolností a zvracením. Jde v principu o to samé onemocnění, jakým je např. mořská nemoc a nebo nevolnost, kterou trpí řada lidí, když např. cestují autobusem.

ve jménu vědy...

Během deseti let skupina dobrovolníků podstoupila řadu experimentů, jejichž hlavním účelem bylo zmapovat změny, ke kterým dochází ve smyslovém vnímání, lidském těle a psychice ve stavu mikrogravitace bez toho, aby výsledky experimentů byly zkreslovány účinky kosmické nemoci. Jeden z experimentů spočíval v tom, že testovací subjekty strávili 12 dnů v místnosti, která rotovala rychlostí 10 otáček za minutu.

Dobrovolníci se účastnili také série parabolických letů na letadle, známém jako "Vomit Comet". Záměrem experimentu bylo lépe porozumět spojení mezi tělesnou orientací v prostoru a působením gravitačních sil. Další ze zajímavých experimentů se odehrával na trajektu na pobřeží Nového Skotska. Zatím co se trajekt houpal v neklidných vlnách, testovací subjekty hráli karty. Mořská nemoc si však vybrala svou daň na realizačním týmu. Takže experiment musel být předčasně ukončen.

odvážná jedenáctka...
Na základě zjištění, která byla získána během deseti let experimentů, vědci získali jasnější vhled do toho, jakým způsobem člověk vnímá okolní svět. Díky vytrvalosti a obětavosti skupiny dobrovolníků, známé jako Gallaudet Eleven, se podařilo pochopit podstatu kinetózy, neboli nemoci z pohybu, známé také pod pojmem kosmická nemoc. Také díky tomu dnes mají astronauti na kosmické stanici, ale také například běžní cestující kterým se dělá špatně v autobusu, nebo letadle, k dispozici léky, které jim umožní si cestu užít bez pocitu na zvracení ...          

Zdroj: https://www.nasa.gov/feature/how-11-deaf-men-helped-shape-nasas-human-spaceflight-program
Foto: NASA

Dee O´ Hara - Vrchní sestra astronautů...

Vůně parfému v zapáchající kuchyni,

Kruh tmavého oleje,

Zjemňující moře zmítané bouří,

Klidný hlas naděje,

V rámusu chaotické lidskosti,

Něžný a milující dotek, který uklidňuje nejistotu nás všech,

Čekající, trpělivá, naslouchající,

V tom světě kamenném,

To Dee O´ Hara pro mě znamená.

-------------------------------------------------- 

To je báseň, kterou napsal astronaut NASA Al Worden, člen posádky Apollo 15, pro zdravotní sestru NASA Dee O´ Hara, která pečovala o oddíl astronautů. Dolores "Dee" O´ Hara sehrála důležitou úlohu na počátku americké kosmonautiky. Starala se o potřeby, zdraví a pohodu posádek kosmických programů Mercury, Gemini, Apollo a Skylab, a také pečovala o jejich rodiny. Svého času byla velmi populární osobností s tisíci fanoušků po celých USA.

První kosmická sestra...

Narodila se 9. srpna 1935 ve městě Nampa v americkém státě Idaho. V roce 1956 absolvovala ošetřovatelskou školu Providence Hospital School of Nursing v Portlandu, Oregon. V letech 1956-1957 absolvovala kurz sálové sestry na University of Oregon. Krátce poté nastoupila k letectvu a po ukončení důstojnického kurzu se stala poručíkem USAF. Dva roky po té byla O´Hara přidělena na leteckou základnu Patrick na Mysu Canaveral na Floridě jako podpora prvního týmu amerických astronautů programu Mercury. Plukovník George Knauf, tehdejší velitel letecké základny Patrick, chtěl mít v lékařském podpůrném týmu zdravotní sestru, protože jednak chtěl, aby se někdo staral o pohodu posádky a hlavně proto, že věřil, že v případě problémů se astronauti spíš svěří sestře, než rovnou svému letovému lékaři, který by je mohl hned "uzemnit". Navíc právě zdravotní sestra, která s posádkou tráví čas, dokáže lépe identifikovat, není-li s posádkou něco v pořádku.

Důvěra je základ...

Velmi talentovaná a chytrá žena hned od začátku svého působení v týmu astronautů s posádkou dospěla k dohodě, že astronauti před ní nebudou skrývat žádné informace a že ona na oplátku nezradí jejich důvěru, pokud si nebude myslet, že by něco mohlo ohrozit jejich misi. Zpočátku byla jedinou sestrou astronautů a navíc se starala i o jejich rodiny. Před každým startem provedla astronautům základní fyzikální vyšetření (hmotnost, krevní tlak, puls, tělesná teplota). Byla to také jediná osoba, od které si astronauti nechali odebírat krev.

Po návratu posádek z vesmíru byla členkou týmu který o astronauty pečoval, spolu s letovým lékařem astronauty vyšetřovala a ošetřovala případná zranění z drsných přistání. Později k ní byla přidělena jako výpomoc další sestra, a sice poručice Shirley Sineath. O´Hara byla posléze převelena do Houstonu, kde stala manažerem pro preventivní medicínu Johnsonova vesmírného střediska NASA. Během programu Gemini spolupracovala s pěti letovými lékaři, spolupracovala na vyšetřování zdravotního stavu posádek a jejich zotavování po návratu z kosmické mise. V Houstonu se také starala o rodiny astronautů. Byla vrchní sestrou posádek které přistály na Měsíci, vč. Apollo 11. V roce 1971 byla jmenována manažerem Divize Medicínských Operací v Amesově vesmírném centru NASA. Pracovala pak na programech Skylab a Apollo-Soyuz Test program včetně prvního letu raketoplánu.

Sestra celebrita a vědkyně...

Dolores O´Hara byla svého času nesmírně populární osobností. Byla vidět na TV záběrech při mnoha startech a měla velikou fanouškovskou základnu. Lidé jí zaplavovali obrovským množstvím dopisů, vč. nesčetného množství ctitelů :-D. Od roku 1974 se Dee O´Hara stala manažerkou Human Research Facility v Amesově vesmírném středisku, kde se věnovala tzv. bed-rest studiím, tedy simulacím fyziologických účinků mikrogravitace pomocí dlouhodobého uložení pokusných osob na lůžko. Tam pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1979. Dee se stala jednou z prvních průkopnic nové oblasti výzkumu lidských potřeb v extrémních podmínkách, a sice v kosmickém ošetřovatelství (space nursing). 

Poznámka autora...

Musím říci, že práce Dolores O´Hara byla velkou inspirací i pro mě. Během studií na 3.LF-UK, jsem se věnoval právě problematice bed-rest studií a využití jejich poznatků u dlouhodobě na lůžko upoutaných pacientů na Zemi. Právě na toto téma byla i má bakalářská práce ;-)  

Zdroj: Wikipedia