Klinická studie VIVALDI III.

 

Jak věda o lidském faktoru z kokpitu letadel a kosmických lodí zachraňuje životy v nemocnicích?

Lidský faktor – možná jste ten pojem slyšeli, ale co vlastně znamená? Jednoduše řečeno, jde o všechny aspekty lidského chování a rozhodování, které ovlivňují bezpečnost a výkonnost složitých systémů – od letadel přes kosmické lodě až po nemocnice.

Od havárií k bezpečnosti: Co nás naučilo letectví...

Letectví bylo jedním z prvních oborů, které se lidským faktorem začaly systematicky zabývat. Ukázalo se, že většina leteckých nehod nevzniká kvůli technice, ale kvůli lidským chybám – špatné komunikaci, chybnému rozhodování, stresu. Díky programům jako Crew Resource Management (CRM), které učí piloty spolupracovat, mluvit otevřeně a rozhodovat se pod tlakem, se podařilo dramaticky snížit počet nehod. A to i přesto, že se počet letů za posledních 20 let zdvojnásobil!

Piloti dnes pravidelně trénují krizové situace na simulátorech, využívají checklisty a mají jasná pravidla pro komunikaci. Vše je zaměřeno na to, aby i v nečekané situaci dokázali zachovat klid a jednat správně. Důraz se klade i na psychickou odolnost – únava a stres jsou totiž často tichými nepřáteli bezpečnosti.

Astronauti: mistrné zvládání krizí..

Kosmonautika šla ještě dál. Astronauti musí zvládat dlouhodobou izolaci, omezené prostředky i komunikaci se Zemí s několikasekundovým zpožděním. Proto vznikl speciální trénink Space Flight Resource Management (SFRM), kde se učí nejen technické dovednosti, ale hlavně týmovou spolupráci, řešení konfliktů a zvládání stresu. Astronauti tráví roky tréninkem krizových situací v simulátorech, pod vodou nebo v jeskyních, aby byli připraveni čelit čemukoli.

Co z kokpitu a vesmíru převzalo zdravotnictví?

Zdravotnictví je podobně komplexní jako letectví nebo vesmírné mise. Lidské chyby – špatná komunikace, neefektivní týmová práce – mohou mít fatální následky. Proto se nemocnice stále více inspirují přístupy lidského faktoru:

• CRM pro lékaře a sestry: Tréninky zaměřené na spolupráci v týmu, otevřenou komunikaci bez ohledu na hierarchii a efektivní rozhodování pod tlakem. Například v urgentní medicíně nebo na jednotkách intenzivní péče vedou k lepší sehranosti týmu a nižší chybovosti.

• Simulace krizových situací: Místo aby se učili za běhu na pacientech, zdravotníci trénují na realistických figurínách – od resuscitací až po komplikace při operacích.

• Check-listy a standardizace postupů: Přesné seznamy úkonů (například při operaci) pomáhají zabránit zapomenutí klíčových kroků. Ověřená metoda, která v chirurgii vedla k poklesu komplikací i úmrtnosti pacientů.

• Strukturovaná komunikace (např. metoda SBAR): Jak efektivně a rychle předat důležité informace při změně stavu pacienta nebo střídání směn? I tady pomáhá zkušenost z letectví.

• Kultura bezpečnosti a hlášení chyb: Místo trestání za chyby se buduje prostředí, kde je normální mluvit o omylech, učit se z nich a předcházet jim. Podobně jako piloti mohou anonymně hlásit incidenty, aby se předešlo nehodám.

Co tím získáváme?

Výsledky jsou povzbudivé – lepší týmová spolupráce, rychlejší zvládání krizí a v některých případech i nižší úmrtnost pacientů. Přenos zkušeností z kokpitu do nemocnice není vždy jednoduchý (pacienti nejsou "standardizovaní" jako letadla), ale základní principy fungují: lepší komunikace, jasná pravidla, týmová podpora a otevřenost k učení z chyb zachraňují životy.

Zkušenosti pilotů a astronautů ukazují, že lidé pracují nejlépe, když vědí, co mají dělat, mohou otevřeně mluvit, spolupracují jako tým a mají podporu při zvládání stresu. Přenesením těchto principů do zdravotnictví můžeme vytvořit bezpečnější prostředí pro pacienty i zdravotníky.

Z oběžné dráhy na urgentní příjem: Psychologie týmů v zátěžových situacích - lekce z kosmonautiky

Extrémní prostředí – izolace, stísněný prostor, dlouhodobý stres – jsou nejen výzvou pro tělo, ale i pro týmového ducha. A právě proto se výzkum z kosmických misí stává stále důležitějším zdrojem poznání pro oblast zdravotnictví, zejména pro týmy pracující pod tlakem, jako jsou lidé, pracující na urgentních příjmech, v záchranných službách nebo během krizí, jako jsou přírodní katastrofy či pandemie.

Organizace jako NASA dlouhodobě zkoumají, jak izolovaná, uzavřená a extrémní prostředí (ICE – isolated, confined, extreme) ovlivňují týmové myšlení, komunikaci a výkonnost. A zjištění z vesmíru nebo jeho analogů, jako jsou podmořské laboratoře či dlouhodobé simulace misí na Mars v polárních oblastech, nebo na pouštích, dnes stále častěji nacházejí uplatnění v pozemských profesích, které čelí srovnatelnému tlaku.

Záložní chování a týmová soudržnost...

Studie Goldenové a kolegů (2018) ukázala, že v extrémních podmínkách nabývá na významu tzv. záložní chování – tedy schopnost členů týmu včas si navzájem pomoci, převzít za kolegu část úkolu a podpořit ho. Tato forma neformální spolupráce má přímý pozitivní dopad na výkonnost celého týmu.

Dlouhodobé mise však přinášejí i opotřebení. Překvapivé je proto zjištění Bella a kol. (2019), že efektivita týmů v rámci dlouhodobých vesmírných simulací zůstává relativně stabilní – pokud existují jasné struktury spolupráce, pravidla a adaptační strategie. To je nesmírně cenné sdělení pro zdravotnické týmy, které se často pohybují v prostředí nepředvídatelnosti a intenzivního stresu.

Psychosociální faktory v extrému...

Zajímavý posun přinesl i rámec, který vytvořil Schmutze (2023) pro zkoumání týmů podle míry „extrémnosti“ prostředí, v němž fungují. Tato typologie, ačkoliv vznikla ve vesmírném výzkumu, nachází silné paralely v realitě zdravotnictví – zejména u týmů urgentní péče, které operují v časovém presu, v nejistých podmínkách a s vysokými nároky na rozhodování.

Komunikace pod tlakem...

Jedním z klíčových faktorů, které extrémní prostředí ovlivňují, je komunikace. Rosenberg a kol. (2022) zdokumentovali, jak dlouhodobá izolace a stres ovlivňují schopnost sdílet informace, spolupracovat a rozhodovat. V analogových simulacích s podmínkami podobnými misi na Mars došlo k poklesu psychické pohody a týmové soudržnosti. Přestože se jednalo o simulace, poučení je jasné – i v nemocnicích nebo krizových štábech může dlouhodobé napětí narušit vzorce spolupráce a kvalitu péče.

Multidisciplinární týmy a sdílení informací...

Zdravotnické týmy jsou dnes stále častěji multidisciplinární – obdobně jako posádky na vesmírných misích. Výzkum Uitdewilligenové a Wallerové (2018) zdůraznil, že úspěšná týmová práce v krizi závisí na schopnosti efektivně sdílet informace a integrovat různé pohledy. To platí jak při rozhodování na orbitální stanici, tak na operačním sále.

Z vesmíru zpět na Zemi...

Závěry ze studií vesmírných misí nám připomínají, že dobrý tým se nepozná jen podle technických dovedností, ale i podle schopnosti komunikovat, přizpůsobit se a udržet soudržnost tváří v tvář nejistotě. Trénink zaměřený na týmové dovednosti, podporu kolegiality a krizovou komunikaci se tak stává stejně důležitým jako medicínské znalosti.

Z extrému se totiž nerodí jen výjimečné objevy – ale také hlubší pochopení toho, co znamená být člověkem ve službě druhým.

---

Použité zdroje:

• Bell, S., Brown, S., & Mitchell, T. (2019). What we know about team dynamics for long-distance space missions. Frontiers in Psychology, 10.

• Golden, S., Chang, C., & Kozlowski, S. (2018). Teams in ICE environments. Journal of Organizational Behavior, 39(6).

• Rosenberg, J. et al. (2022). Biobehavioral and psychosocial stress in analog missions. Frontiers in Physiology, 13.

• Schmutz, J. et al. (2023). Framework for examining teams across the extremeness continuum. Group & Organization Management, 48(2).

• Uitdewilligen, S. & Waller, M. (2018). Information sharing in crisis teams. Journal of Organizational Behavior, 39(6).

Foto: NASA