O AUTOROVI

Jsem odborník v oblasti poskytování a řízení zdravotní péče a výzkumník v oblasti sociálního akčního výzkumu exponovaných profesí a analogových simulací vesmírných misí. Zajímám se o lidské potřeby v extrémních prostředích. Jsem autorem blogů o zdravotnictví a vědě. Rád píšu o využívání poznatků získaných z vesmírného programu v péči o pacienty na Zemi. Jsem propagátorem ošetřovatelství jako vědy. Zajímám se také o lidské zdroje ve zdravotnictví a odolnost zdravotnických týmů ve stresových podmínkách.

Komunikace vědy:

"Objevujeme vesmír, abychom nakonec objevili sami sebe."

ČLÁNKY A ODKAZY:

Saturday, August 19, 2017

Kosmický test kardiostimulátoru...


Foto: Medtronic
Medtronic Micra je nejmenší kardiostimulátor, který je v současné době dostupný. Je tak malý, že se vejde do katetru, kterým pak můźe být zaveden do srdečního endokardu. Zabudovaná baterie pak může povzbuzovat srdeční svalovinu celé roky. Bezesporu jde o úžasný kousek technologie. Ale studenti jedné střední školy ve Spojených státech se rozhodli, že kvalitu tohoto malého kousku technologie vyzkouší v extrémních podmínkách kosmu.
 
Šlo o nápad 17ti leté  Shelbi Klingsporn, která se v rámci svého školního studijního projektu rozhodla otestovat, nakolik je toto, pro mnohé lidi životně důležité zařízení, schopno odolávat velmi nízkým teplotám, či vysokým úrovním radiace.


Foto:NASA/Medtronic
Její odvážný plán se líbil nejen lidem z Medtronic, ale také vědcům z NASA. Brzy byla k dispozici raketa NASA, určená pro realizaci malých experimentů. Start upravené rakety tipu Orion k jejímu suborbitálnímu letu se uskutečnil 22. června 2017, z NASA Wallops Flight Facility ve Virginii. Inspirace pro její projekt je osobní povahy. Shelbi toho o kardiostimulátorech ví hodně zejména z toho důvodu, že takovéto zařízení má i jeden z jejích přátel. A tak, když Shelbi o novém kardiostimulátoru Micra slyšela, zrodil se v její hlavě nápad na projekt.
 
Speciálně upravená raketa Orion určena k suborbitálním letům, po startu vystoupala se svým nákladem do výšky 117km, aby se posléze na padácích snesla k zemi. Krátce po přistání bylo  zařízení podrobeno sérii testů. Podle prvních zpráv jde říci, že kardiostimulátor nebyl při náročném kosmickém testu poškozen a byl funkční...

Závěrem bych snad jen dodal, že je škoda, že takovéto možnosti nemají v rámci studia i naši středoškoláci... I když... To vlastně není úplně pravda. Mrkněte na web České kosmické kanceláře.



Zdroj:
http://www.medtronic.com/us-en/about/news/micra-in-space.html
https://www.medgadget.com/2017/07/medtronics-micra-pacemaker-survives-flight-space.html

Thursday, August 17, 2017

Vliv pobytu příslušníků speciálních sil na palubě ponorky na jejich fyzickou výkonnost

Foto: U.S. NAVY
Plnění náročných úkolů v rámci speciálních operací, je spojeno také se značnou fyzickou námahou. Některé z těchto operací probíhají infiltrací a výsadkem speciálních sil na nepřátelské území pomocí ponorek. Jenže, dlouhodobý pobyt ve stísněném a uzavřeném prostoru ponorky, vede k postupnému snižování fyzické kondice operátorů. To samozřejmě může mít velmi negativní vliv na úspěšnost už tak velmi nebezpečných misí.

Američtí vojenští experti se pokusili objektivizovat předpoklad, že dlouhodobý pobyt příslušníků speciálních sil v ponorce, může mít negativní vliv na jejich schopnost plnit roznanité, fyzicky náročné, úkoly. Zejména jde o úkoly vyžadující aerobní vytrvalost, nebo silový výkon. Lékařské studie se účastnili příslušníci SEAL Team One, kteří byli nasazeni v rámci mise ponorky SSN 642 Kamehameha.
Foto: U.S.NAVY
Do studie byly zařazeny dvě skupiny mužů. V první skupině bylo 22 mužů, nasazených na více než dvouměsíční ponorkové misi. Druhá skupina čítala mužů 9 a byla skupinou kontrolní. Všichni vojáci se podrobili sérii kognitivních a fyzických testů a to bezprostředně před nasazením a následně po ukončení jejich ponorkové mise. Během celého pobytu skupiny NAVY SEALs na palubě ponorky, byla bedlivě sledována jejich fyzická aktivita, byl monitorován jejich zdravotní stav, sledovaly se jejich změny nálad, co jedí atd. Vědci monitorovali také prostředí a atmosféru v ponorce.


Foto: U.S.  MARINES
Výsledky studie ukázaly, že během pobytu elitních vojáků na palubě ponorky SSN 642 Kamehameha, došlo ke statisticky významnému snížení fyzické výkonnosti zkoumaných subjektů. Zároveň si vojáci ve zvýšené míře stěžovali na různé zdravotní problémy. Není však známo, do jaké míry by stupeň dekondice, jaký byl pozorován u testovácí skupiny příslušníků NAVY SEALs, ovlivnil jejich výkonnost během skutečné vojenské operace. Z výsledků však lze vyvodit, že delší pobyt týmu speciálních operací na palubě ponorky, může negativně ovlivnit jak výkonnost v situacích, které by vyžadovaly intenzivní fyzické nasazení, tak i situace, vyžadující vytrvalostní výkon.

Poznámka: Výsledky studie do značné míry korespondují i s poznatky, které máme ze studií BedRest a dalších kosmických analogových studií, i ze sledování fyzické kondice astronautů na dlouhodobých kosmických misích...  
  
Literatura: Fothergill DM, Sims JR; Aerobic performance of Special Operations Forces personnel after a prolonged submarine deployment; Ergonomics. 2000 Oct;43(10):1489-500.

Saturday, August 12, 2017

Další výsledky projektu NASA Twins Study

Jak zjistila Susan Bailey, radiační bioložka a výzkumnice projektu, telomery Scotta Kellyho se během pobytu ve vesmíru prodloužily. Zdá se, že když žil astronaut Scott Kelly na palubě ISS, došlo v jeho buňkách ke změnám, které vedly ke zpomalení některých klíčových procesů stárnutí. Mark a Scott Kellyovi jsou jediná dvojčata, která byla ve vesmíru (nikoli však společně). Výzkum, v rámci kterého byl jeden z bratrů (Mark) na Zemi a druhý (Scott) na palubě ISS, přináší neocenitelné informace, které bude možné využít až se lidé jednoho dne vydají na Mars.

Právě změny, ke kterým došlo v buňkách Scotta Klellyho, který na palubě ISS strávil 340 dní v letech 2015-2016, jsou velmi zajímavé. Vědecký tým podrobně analyzoval změny ve Scottových bílých krvinkách, konkrétně v jejich DNA, a to v oblasti n koncích chromozomů, zvané telomery. Je známou skutečností, že s tím, jak stárneme, se délka našich telomer zkracuje. Skupina vědců pod vedením radiační bioložky Susan Bailey však zjistila, že se telomery Scotta Kellyho během jeho pobytu na palubě ISS spíše prodlužovaly. Když se vrátil na Zemi, byly telomery na konci Scottových chromozomů delší, než byly telomery jeho bratra Marka, jednovaječného dvojčete, který byl podrobně sledován na Zemi.

Susan Bailey věří, že tyto změny by mohly souviset s tím, že Scott během svého pobytu na ISS více cvičil a jeho jídelníček byl tvořen redukční dietou. Opět se telomery začaly zkracovat krátce po návratu Scotta na Zemi. U Scotta I Marka se se v loňském listopadu zvýšila také aktivita enzymu, který telomery prodlužuje a opravuje, což vědci připisují zvýšené stresové zátěži obou astronautů. Nejdůležitějším objevem však je fakt, že ve vesmíru dochází ke zpomalení procesů buněčného stárnutí.

Další výzkumná skupina z Northwestern University se zaměřila na změny ve Scottově střevním mikrobiomu. Lidském gastrointerstinálním traktu žijí tisíce druhů mikrobů, které člověku pomáhají nejen s trávením, ale také např. s imunitou atd. Vědci zjistili zajímavé rozdíly v bakteriálním osídlení obou bratrů, i když si zatím nejsou jisti, co vlastně za těmito rozdíly stojí. Na základě analýzy vzorků dvojice astronautů Kellyových vědci zjistili, že u Scotta Kellyho došlo k výrazným změnám v rovnováze mezi dvěma velkými skupinami bakterií, a sice Firmicutes a Bacteroidetes.  Kdešto u Marka Kellyho, který zůstal na Zemi a který měl stejný režim, jako jeho bratr Scott ve vesmíru, byl poměr mezi výše jmenovanými bakteriálními kulturami jen nepatrný. A ještě zajímavější pak bylo, že u Scotta Kellyho došlo po návratu na Zemi návratu těchto změn k normálu, tedy poměry ve střevech se vrátily do stavu, jaké byly před startem roční mise.
 
K dispozici jsou také výsledky studie Matiase Basnera, který zkoumal některé parametry kognitivní výkonnosti astronautů. Scottovy výsledky ukazují na mírný pokles v kognitivní výkonnosti a přesnosti. Pozorování ale ukázala, že rozdíl mezi šesti a dvanáctiměsíčním pobytem je však minimální. Během posledních šesti měsíců došlo u Scotta Kellyho na oběžné dráze ke ztrátám kostní hmoty, na rozdíl od Marka Kellyho na Zemi. dobrá zpráva byla, že u obou dvojčat došlo po očkování proti chřipce k nárůstu počtu receptorů T buněk, což byla očekávaná reakce na toto očkování.  

Chemické modifikace ve Scottově DNA, ke kterým došlo v průběhu jeho pobytu na ISS naznačují, že geny jsou na změny prostředí velmi citlivé. Nicméně roční pobyt dvojčat ve vesmíru je stále předmětem výzkumu, jehož výsledky budou zveřejněny v e společné publikaci.
 
zdroje:
https://www.nowscience.co.uk/single-post/2017/05/13/NASAs-Twin-Astronaut-Experiment-Releases-Results
https://www.nasa.gov/feature/symphonizing-the-science-nasa-twins-study-team-begins-integrating-results
Foto/Obr: NASA

VÝZKUM, VÝSLEDKY, PUBLIKACE:

Nejnovější publikace/prezentace:

•BOHÁČEK, Pavel, 2023. Specifika pracovní zátěže psychiatrických sester [prezentace] , Sjezd vojenské psychiatrie a psychologie, Útav leteckého zdravotnictví - Praha, Pardubice, 20.10. 2023, ev. č: AKPČR/PHA/OK/187/2023
•RADJENOVIČOVÁ, Blanka a Pavel BOHÁČEK, 2023. Pracovní podmínky sester: XV. ročník celostátní konference "Kvalita zdravotní péče a akreditace" [prezentace]. 12.9. 2023. Hotel Occidental Praha 4.