Extrémní prostředí – izolace, stísněný prostor, dlouhodobý stres – jsou nejen výzvou pro tělo, ale i pro týmového ducha. A právě proto se výzkum z kosmických misí stává stále důležitějším zdrojem poznání pro oblast zdravotnictví, zejména pro týmy pracující pod tlakem, jako jsou lidé, pracující na urgentních příjmech, v záchranných službách nebo během krizí, jako jsou přírodní katastrofy či pandemie.
Organizace jako NASA dlouhodobě zkoumají, jak izolovaná, uzavřená a extrémní prostředí (ICE – isolated, confined, extreme) ovlivňují týmové myšlení, komunikaci a výkonnost. A zjištění z vesmíru nebo jeho analogů, jako jsou podmořské laboratoře či dlouhodobé simulace misí na Mars v polárních oblastech, nebo na pouštích, dnes stále častěji nacházejí uplatnění v pozemských profesích, které čelí srovnatelnému tlaku.
Záložní chování a týmová soudržnost...
Studie Goldenové a kolegů (2018) ukázala, že v extrémních podmínkách nabývá na významu tzv. záložní chování – tedy schopnost členů týmu včas si navzájem pomoci, převzít za kolegu část úkolu a podpořit ho. Tato forma neformální spolupráce má přímý pozitivní dopad na výkonnost celého týmu.
Dlouhodobé mise však přinášejí i opotřebení. Překvapivé je proto zjištění Bella a kol. (2019), že efektivita týmů v rámci dlouhodobých vesmírných simulací zůstává relativně stabilní – pokud existují jasné struktury spolupráce, pravidla a adaptační strategie. To je nesmírně cenné sdělení pro zdravotnické týmy, které se často pohybují v prostředí nepředvídatelnosti a intenzivního stresu.
Psychosociální faktory v extrému...
Zajímavý posun přinesl i rámec, který vytvořil Schmutze (2023) pro zkoumání týmů podle míry „extrémnosti“ prostředí, v němž fungují. Tato typologie, ačkoliv vznikla ve vesmírném výzkumu, nachází silné paralely v realitě zdravotnictví – zejména u týmů urgentní péče, které operují v časovém presu, v nejistých podmínkách a s vysokými nároky na rozhodování.
Komunikace pod tlakem...
Jedním z klíčových faktorů, které extrémní prostředí ovlivňují, je komunikace. Rosenberg a kol. (2022) zdokumentovali, jak dlouhodobá izolace a stres ovlivňují schopnost sdílet informace, spolupracovat a rozhodovat. V analogových simulacích s podmínkami podobnými misi na Mars došlo k poklesu psychické pohody a týmové soudržnosti. Přestože se jednalo o simulace, poučení je jasné – i v nemocnicích nebo krizových štábech může dlouhodobé napětí narušit vzorce spolupráce a kvalitu péče.
Multidisciplinární týmy a sdílení informací...
Zdravotnické týmy jsou dnes stále častěji multidisciplinární – obdobně jako posádky na vesmírných misích. Výzkum Uitdewilligenové a Wallerové (2018) zdůraznil, že úspěšná týmová práce v krizi závisí na schopnosti efektivně sdílet informace a integrovat různé pohledy. To platí jak při rozhodování na orbitální stanici, tak na operačním sále.
Z vesmíru zpět na Zemi...
Závěry ze studií vesmírných misí nám připomínají, že dobrý tým se nepozná jen podle technických dovedností, ale i podle schopnosti komunikovat, přizpůsobit se a udržet soudržnost tváří v tvář nejistotě. Trénink zaměřený na týmové dovednosti, podporu kolegiality a krizovou komunikaci se tak stává stejně důležitým jako medicínské znalosti.
Z extrému se totiž nerodí jen výjimečné objevy – ale také hlubší pochopení toho, co znamená být člověkem ve službě druhým.
Použité zdroje:
-
Bell, S., Brown, S., & Mitchell, T. (2019). What we know about team dynamics for long-distance space missions. Frontiers in Psychology, 10.
-
Golden, S., Chang, C., & Kozlowski, S. (2018). Teams in ICE environments. Journal of Organizational Behavior, 39(6).
-
Rosenberg, J. et al. (2022). Biobehavioral and psychosocial stress in analog missions. Frontiers in Physiology, 13.
-
Schmutz, J. et al. (2023). Framework for examining teams across the extremeness continuum. Group & Organization Management, 48(2).
-
Uitdewilligen, S. & Waller, M. (2018). Information sharing in crisis teams. Journal of Organizational Behavior, 39(6).
Foto: NASA
