Proč do vesmíru vysíláme lidské tkáně na čipech?

Během pobytu astronautů na palubě Mezinárodní kosmické stanice dochází v jejich tělech k celé řadě degenerativních změn, které běžně vídáme u lidí na Zemi, například jako průvodní jev stárnutí lidského organismu. Velkou otázkou je, jak dlouho je potřeba studovat člověka, nebo dokonce lidské buňky, aby se dal dohromady dostatek dat k tomu, aby se daly dělat nějaké závěry. Léta biomedicínského výzkumu ve vesmíru ukázala, že právě ve vesmíru dochází k urychlení některých procesů spojených se stárnutí. Je tedy otázkou, proč bychom tuto skutečnost nemohli využít ve výzkumu problematiky stárnutí?

Vědci z amerického National Institutes of Health (NIH - velká výzkumná instituce amerického ministerstva zdravotnictví) se spojili s NASA a SpaceX a raketa Dragon, 5. prosince 2018, vynesla na oběžnou dráhu a následně na palubu Mezinárodní kosmické stanice náklad, složený z několika desítek biočipů - malých zařízení, určených pro modelování různých funkcí tkání a orgánů. Tyto čipy umí modelovat různé aspekty činnosti lidského imunitního systému. Následovat bude výzkum činnosti plicní tkáně, ledvin, kostí a chrupavek a tzv. krevně-mozkové bariéry.

Ve stavu mikrogravitace můžeme lépe sledovat biofyziku růstu buněk, a např. krystalizace proteinů probíhá v prostředí mikrogravitace daleko rovnoměrněji. Experimenty ve vesmíru nám tak nejen umožňují lepší pochopení biologických procesů. Jsou také velmi zajímavé z hlediska vývoje nových léčiv, například těch, které zpomalují následky stárnutí, ale i léčiv, které nám jednou mohou být pomocníkem při terapii chorob se stárnutím spojených.

Pro první experimenty s tkáňovými čipy ve vesmíru, vytvořil tým z Kalifornské univerzity soubor čipů, složených z imunitních buněk, buněk kostní dřeně a endotelových buněk (tvořících cévy). Ty jsou pak na ISS uloženy na 14 dnů do speciálních inkubátorů a pak zamraženy a při vhodné příležitosti budou odeslány na Zemi k analýzám.

Další várku čipů obdrží ISS v únoru 2019. Tentokrát půjde o model tzv. hematoencefalické bariéry. Jde o cévní tkáň představující komunikaci mezi mozkovou trkání a krevním oběhem. Tento výzkum může sehrát důležitou roli ve vývoji nových léků, působících v mozku. A nakonec se chystá ještě jedna série experimentů a to na duben 2019.

O všech těchto zajímavých experimentech se na tomto blogu ještě určitě dočtete.

Další informace k tomuto výzkumu naleznete zde...  

Zdroj:

https://directorsblog.nih.gov/2018/12/04/blast-off-sending-human-tissue-chips-into-space/

Foto: Josh Valcracel/NASA

HN EGO: ŘÍKEJTE MI "PANE SESTRO"

Zvolili si povolání, v nichž vyčnívají proto, že jsou muži. Každý ze tří profesionálů se s tímto problémem vypořádává po svém, ale všichni svůj obor milují. Není na něm ostatně nic "typicky ženského".

Z vyprávění tří mužů se skvělým vzděláním i životními zkušenostmi vyplývá ještě jedna, nikoliv nepodstatná drobnost: jejich nasazení v péči o druhé působí stejně mužně jako cokoliv jiného. Podle všeho by úplně stačilo, kdybychom se tomu konečně přestali divit. Více si můžete přečíst ve článku, který vyšel v magazínu Hospodářských novin.