Úspěch kosmických misí, ať už jde o výpravy k Mezinárodní kosmické stanici, robotický průzkum Marsu či vysílání sond za hranice naší sluneční soustavy, nestojí jen na špičkových technologiích. V samém srdci americké NASA, agentury s dlouhou tradicí kosmického bádání, totiž pracují lidé – inženýři, vědci, lékaři, technici a specialisté na nespočet dalších oborů. Jak ale dokáže NASA z tak rozmanitého spektra profesionálů sestavit týmy, které posouvají hranice možného? Výzkumy, ze kterých čerpáme, nám přibližují, jak agentura přistupuje k výběru členů, komunikaci, technické podpoře týmů a jejich dlouhodobé efektivitě.
Stabilita versus flexibilita: dva přístupy ke složení týmů...
Podle výzkumu (Cech & Waidzunas, 2022) NASA neuplatňuje jediný model. Jsou pracoviště, kde fungují dlouhodobě ustálené týmy, v nichž se členové dobře znají, navazují na dřívější zkušenosti a vytvářejí pevné jádro odborníků. Tento přístup zajišťuje kontinuitu a hladkou spolupráci, což je výhoda zejména při dlouhodobých a komplikovaných projektech. Naopak v jinde se prosazuje dynamičtější princip: týmy jsou sestavovány podle specifických úkolů a po splnění mise se opět rozcházejí. To dává NASA pružnost – specialisté mohou být přeskupováni a zapojováni tam, kde je jich zrovna nejvíc třeba.
Výzkumy (Salas et al., 2015) zároveň ukázaly, že sestavení týmu není jen o tom vybrat ty „nejchytřejší lidi v místnosti“. Efektivní tým vzniká pečlivým mixem dovedností, schopností a charakterových rysů. Spolupráce tak není pouhým sečtením individuálních kvalit, ale synergií, která umožňuje řešit složité problémy lépe, než by to dokázal osamocený génius.
Otevřenost, komunikace a poučení z minulosti...
Důležitost otevřené komunikace a kultury, která naslouchá, se naplno ukázala po havárii raketoplánu Columbia. Analýzy (Marks, 2006) prokázaly, že k tragédii částečně přispěla nedostatečná týmová kultura – lidé se obávali ozvat, zpochybnit rozhodnutí či vyjádřit pochybnosti. NASA se z této lekce poučila a od té doby zdůrazňuje otevřenou komunikaci jako klíčový prvek týmové práce. Každý člen má mít prostor k vyjádření, aby se problémy odhalily včas.
Tento přístup je podpořen i moderními informačními technologiemi. Výzkum z Amesova výzkumného centra NASA (Keller et al., 2011) poukazuje na systémy navržené pro podporu spolupráce mezi inženýry a vědci. Tyto nástroje dokáží zpřehlednit a zpřístupnit informace, čímž pomáhají lidem pracujícím často na velkou vzdálenost efektivněji sdílet nápady a data. Další analýzy (Keller et al., 2004) hovoří o zavádění kolaborativních znalostních systémů typu „SemanticOrganizer“, díky nimž se snižuje duplicita práce a urychluje se hledání kritických informací.
Technologie jako rovnocenný člen týmu...
NASA se nebojí do svých týmů začlenit i ne-lidské „členy“. Výzkumy (Hoffman & Breazeal, 2004) podtrhují potenciál lidsko-robotických týmů, kde roboty nepůsobí jen jako nástroje, ale partneři astronautů. Výhodou je zvýšení bezpečnosti a efektivity. Robot může provádět fyzicky náročné či nebezpečné operace, zatímco člověk se může soustředit na strategická rozhodnutí a kreativní řešení.
Díky kolaborativním platformám a pokročilým algoritmům se daří informační toky zefektivnit natolik, že i geograficky vzdálené týmy fungují jako dobře sladěný stroj. Zatímco dříve mohlo být obtížné udržet synchronizaci mezi různými středisky NASA, nyní je to díky propracovaným softwarovým nástrojům mnohem snadnější.
Měření a zlepšování výkonnosti týmů...
Aby NASA své týmové procesy neustále zdokonalovala, pracuje i s moderními výzkumnými metodami. Studie (Algumaei, 2023) se zabývají neurofyziologickými ukazateli efektivity týmů. Cílem je zjistit, jaké vnitřní biologické a psychologické procesy provázejí dobrou spolupráci. Porozumění těmto mechanismům pomáhá NASA ladit pracovní podmínky a třeba i typ úkolů tak, aby se zlepšila nejen produktivita, ale i celková pohoda členů posádek či pozemních týmů.
Závěr...
Jak vyplývá z dostupných výzkumů, NASA neponechává stavbu svých týmů náhodě. Ať už jde o dlouhodobě ustálené skupiny, nebo dynamicky sestavované týmy specialistů, vždy je kladen důraz na vhodné složení lidí, otevřenou komunikaci, využití technologií a neustálé zlepšování procesů. Od analýz tragédií, jako byla Columbia, až po zapojování robotických parťáků a studium neurofyziologie týmové práce – to vše agentuře pomáhá vytvářet pracovní prostředí, kde se lidská kreativita a expertiza mohou rozvinout naplno. Tím NASA nejen zvyšuje šance na úspěch svých vesmírných misí, ale také posouvá hranice vědy a techniky jako takové.
Zdroje:
Algumaei, M. (2023). The neuroscience of team dynamics: exploring neurophysiological measures for assessing team performance. Ieee Access, 11, 129173-129194. https://doi.org/10.1109/access.2023.3332907
Cech, E. and Waidzunas, T. (2022). Lgbtq@nasa and beyond: work structure and workplace inequality among lgbtq stem professionals. Work and Occupations, 49(2), 187-228. https://doi.org/10.1177/07308884221080938
Hoffman, G. and Breazeal, C. (2004). Collaboration in human-robot teams.. https://doi.org/10.2514/6.2004-6434
Keller, R., Berrios, D., Carvalho, R., Hall, D., Rich, S., Sturken, I., … & Wolfe, S. (2004). Semanticorganizer: a customizable semantic repository for distributed nasa project teams., 767-781. https://doi.org/10.1007/978-3-540-30475-3_53
Keller, R., Clancey, W., Deans, M., Differding, J., Dodson, K., Enomoto, F., … & Sims, M. (2011). Collaborative systems for nasa science, engineering, and mission operations., 618-624. https://doi.org/10.1109/cts.2011.5928745
Marks, M. (2006). The science of team effectiveness. Psychological Science in the Public Interest, 7(3), i-i. https://doi.org/10.1111/j.1529-1006.2006.00029.x
Salas, E., Tannenbaum, S., Kozlowski, S., Miller, C., Mathieu, J., & Vessey, W. (2015). Teams in space exploration. Current Directions in Psychological Science, 24(3), 200-207. https://doi.org/10.1177/0963721414566448
Foto: NASA
