VESMÍR 5/2025: Stárnutí ve vesmíru

Tiché krize odborného světa: Sociální patologie ve zdravotnictví a vědě

Vysoce kvalifikovaní lidé pečující o naše zdraví nebo posouvající hranice lidského poznání bývají vnímáni jako výjimečně odolní. Jenže i věda a zdravotnictví mají své skryté stíny – sociální patologie. Od syndromu vyhoření a mobbingu po publikační tlak a ztrátu etiky. Co se děje za zavřenými dveřmi nemocnic a výzkumných institucí?

Zdravotnictví pod tlakem: Když pomáhat znamená vyhořet...

Zdravotnická povolání patří k těm nejnáročnějším – fyzicky, psychicky i morálně. Přetížené směny, emočně náročná rozhodnutí, nedostatek uznání a často i mizivá možnost ovlivnit chod oddělení tvoří ideální podmínky pro vznik syndromu vyhoření. Ten se projevuje emočním vyčerpáním, cynismem vůči pacientům a pocitem, že práce ztrácí smysl. Studie ukazují, že právě zdravotníci patří k nejohroženějším profesním skupinám (Panagioti et al., 2017).

Důvodů je celá řada. Zásadní roli hraje nedostatečné systémové financování zdravotnictví, které vede k nedostatku personálu, přetížení jednotlivců a časovému tlaku. K tomu se přidávají rigidní hierarchie, kde mají zaměstnanci jen omezenou možnost ovlivňovat rozhodnutí. Mnohé nemocnice navíc fungují pod tlakem managementu orientovaného na výkon a efektivitu, nikoliv na pohodu zaměstnanců. Nezřídka chybí podpora ze strany nadřízených, dostupné supervize či prostor pro sdílení emocí.

Kromě individuálního stresu se ale často objevují i patologické jevy v kolektivu. Mobbing (systematické znevažování kolegů), bossing (psychické násilí ze strany nadřízených), závislostní chování, či kolektivní cynismus není v nemocničním prostředí výjimkou. To v kombinaci se strukturálními problémy (nedostatek personálu, špatná organizace práce) vede ke snižování kvality péče, větší chybovosti a odchodům ze systému.

Pozitivní zprávou je, že existují úspěšné příklady oddělení, kde se daří vyhoření předcházet. Klíčem je dobře fungující tým: se sdíleným leadershipem, otevřenou komunikací a vzájemnou podporou. Studie (např. Willard-Grace et al., 2014) ukazují, že týmy s orientací na pacienta a prostor pro spolurozhodování mívají nižší výskyt vyhoření.

Věda v krizi důvěry: Soutěž jako strukturální patologie...

Na první pohled je akademické prostředí civilizované a kultivované. Ve skutečnosti ale často připomíná gladiátorský ring. Heslo "publish or perish" nutí vědce publikovat často, rychle a ideálně ve vysoce impaktovaných časopisech. Kvantita často převáží nad kvalitou. Dochází k salami publikacím, kdy je jeden výzkum rozdělen do několika povrchních článků, nebo k čistě neetickým praktikám: plagiátorství, fabrikací dat či tzv. "ghostwritingu".

Za těmito jevy stojí především systém hodnocení vědy, který je zaměřen na počty publikací a výše získaných grantů. Akademici často nemají jistotu pracovního místa, jsou závislí na projektovém financování a výsledky výzkumu musí prezentovat ve stále kratších intervalech. Tlak na originalitu, unikátní zjištění a mediální atraktivitu výsledků vede k selektivnímu zveřejňování dat a zamlčování neúspěchů. To vytváří prostředí, ve kterém je psychická zátěž srovnatelná se zdravotnictvím.

Mladí vědci čelí nejen těmto tlakovým vlnám, ale často i genderovým nerovnostem, bossingu, nejistým pracovním smlouvám a nedostatku mentoringu. Ve výsledku ztrácejí motivaci, pocit smyslu a mnozí akademickou dráhu opouštějí.

Ačkoli akademická svoboda zůstává jednou z hodnot, strukturálně je prostředí často nečitelné, mocensky nerovnovážné a soutěžené až do absurdna. Sociologové Laitinen a Särkelä (2018) hovoří o sociálních patologiích jako strukturální dysfunkci – tedy poruchách ve způsobu, jak instituce fungují, nikoliv pouze v chování jednotlivců.

Společné rysy a možnosti nápravy...

Zdravotnictví i věda se často potýkají s podobnými jevy: vysokým stresem, strukturálními nerovnostmi, etickými dilematy a selháním v oblasti člověčenství. Společným jmenovatelem je nedostatečná podpora týmové resilience – schopnosti týmu ustát zátěž, konflikty a stres bez vnitřního rozpadu.

Mezi úspěšné kroky ke zlepšení patří:

• Etický leadership a sdílené rozhodování

• Zdravé pracovní podmínky a možnost ovlivnit dění

• Otevřená komunikace a psychologická bezpečnost

• Prevence vyhoření skrze vzdělávání, supervizi, mindfulness

• Institucionální uznání hodnoty duševní pohody

Závěr: Kultura, která neničí, ale podporuje...

Sociální patologie nejsou selháním jednotlivců. Jsou odrazem narušených vztahů, nefunkčních struktur a hodnotového rozporu mezi ideálem a realitou. Ač se o nich mluví málo, jsou v pozadí mnoha odchodů z profesí, psychických onemocnění i ztráty důvěry ve společenské instituce.

Chceme-li budovat zdravotnictví a vědu 21. století, potřebujeme nejen více financí a technologií, ale hlavně lidský rozměr. Kulturu, která nepřehlíží slabost, ale staví na spolupráci, respektu a dlouhodobé udržitelnosti. Protože v konečném důsledku žádná inovace nenahradí zdravý lidský vztah – ať u lůžka pacienta, nebo v laboratoři.

Zdroje:

Colgan, D., Christopher, M., Bowen, S., Brems, C., Hunsinger, M., Tucker, B., … & Dapolonia, E. (2019). Mindfulness-based wellness and resilience intervention among interdisciplinary primary care teams: a mixed-methods feasibility and acceptability trial. Primary Health Care Research & Development, 20. https://doi.org/10.1017/s1463423619000173

El‐Ibiary, S., Yam, L., & Lee, K. (2017). Assessment of burnout and associated risk factors among pharmacy practice faculty in the united states. American Journal of Pharmaceutical Education, 81(4), 75. https://doi.org/10.5688/ajpe81475

Gisick, L., Korentsides, J., Keebler, J., Lazzara, E., Greilich, P., & Matulevicius, S. (2024). The impact of individual and team‐level variables on burnout in healthcare providers. Human Factors and Ergonomics in Manufacturing & Service Industries, 35(1). https://doi.org/10.1002/hfm.21060

Hancock, J., Hall, R., & Flowerdew, G. (2019). Burnout in the intensive care unit: it’s a team problem. Canadian Journal of Anesthesia/Journal Canadien D Anesthésie, 66(4), 472-473. https://doi.org/10.1007/s12630-018-01285-5

Hancock, J., Witter, T., Comber, S., Daley, P., Thompson, K., Candow, S., … & Kits, O. (2020). Understanding burnout and moral distress to build resilience: a qualitative study of an interprofessional intensive care unit team. Canadian Journal of Anesthesia/Journal Canadien D Anesthésie, 67(11), 1541-1548. https://doi.org/10.1007/s12630-020-01789-z

Laitinen, A. and Särkelä, A. (2018). Four conceptions of social pathology. European Journal of Social Theory, 22(1), 80-102. https://doi.org/10.1177/1368431018769593

Olson, K., Kemper, K., & Mahan, J. (2015). What factors promote resilience and protect against burnout in first-year pediatric and medicine-pediatric residents?. Journal of Evidence-Based Complementary & Alternative Medicine, 20(3), 192-198. https://doi.org/10.1177/2156587214568894

Panagioti, M., Panagopoulou, E., Bower, P., Lewith, G., Kontopantelis, E., Chew‐Graham, C., … & Esmail, A. (2017). Controlled interventions to reduce burnout in physicians. Jama Internal Medicine, 177(2), 195. https://doi.org/10.1001/jamainternmed.2016.7674

Prasad-Reddy, L., Kaakeh, R., & McCarthy, B. (2020). Burnout among health system pharmacists: presentation, consequences, and recommendations. Hospital Pharmacy, 56(4), 374-377. https://doi.org/10.1177/0018578720910397

Weiss, S., Weiss, L., Clayton, R., Ruble, M., & Cole, J. (2023). The relationship between pharmacist resilience, burnout, and job performance. Journal of Pharmacy Practice, 37(3), 644-649. https://doi.org/10.1177/08971900231164886

Willard‐Grace, R., Hessler, D., Rogers, E., Dubé, K., Bodenheimer, T., & Grumbach, K. (2014). Team structure and culture are associated with lower burnout in primary care. The Journal of the American Board of Family Medicine, 27(2), 229-238. https://doi.org/10.3122/jabfm.2014.02.130215

Jak věda o lidském faktoru z kokpitu letadel a kosmických lodí zachraňuje životy v nemocnicích?

Lidský faktor – možná jste ten pojem slyšeli, ale co vlastně znamená? Jednoduše řečeno, jde o všechny aspekty lidského chování a rozhodování, které ovlivňují bezpečnost a výkonnost složitých systémů – od letadel přes kosmické lodě až po nemocnice.

Od havárií k bezpečnosti: Co nás naučilo letectví...

Letectví bylo jedním z prvních oborů, které se lidským faktorem začaly systematicky zabývat. Ukázalo se, že většina leteckých nehod nevzniká kvůli technice, ale kvůli lidským chybám – špatné komunikaci, chybnému rozhodování, stresu. Díky programům jako Crew Resource Management (CRM), které učí piloty spolupracovat, mluvit otevřeně a rozhodovat se pod tlakem, se podařilo dramaticky snížit počet nehod. A to i přesto, že se počet letů za posledních 20 let zdvojnásobil!

Piloti dnes pravidelně trénují krizové situace na simulátorech, využívají checklisty a mají jasná pravidla pro komunikaci. Vše je zaměřeno na to, aby i v nečekané situaci dokázali zachovat klid a jednat správně. Důraz se klade i na psychickou odolnost – únava a stres jsou totiž často tichými nepřáteli bezpečnosti.

Astronauti: mistrné zvládání krizí..

Kosmonautika šla ještě dál. Astronauti musí zvládat dlouhodobou izolaci, omezené prostředky i komunikaci se Zemí s několikasekundovým zpožděním. Proto vznikl speciální trénink Space Flight Resource Management (SFRM), kde se učí nejen technické dovednosti, ale hlavně týmovou spolupráci, řešení konfliktů a zvládání stresu. Astronauti tráví roky tréninkem krizových situací v simulátorech, pod vodou nebo v jeskyních, aby byli připraveni čelit čemukoli.

Co z kokpitu a vesmíru převzalo zdravotnictví?

Zdravotnictví je podobně komplexní jako letectví nebo vesmírné mise. Lidské chyby – špatná komunikace, neefektivní týmová práce – mohou mít fatální následky. Proto se nemocnice stále více inspirují přístupy lidského faktoru:

• CRM pro lékaře a sestry: Tréninky zaměřené na spolupráci v týmu, otevřenou komunikaci bez ohledu na hierarchii a efektivní rozhodování pod tlakem. Například v urgentní medicíně nebo na jednotkách intenzivní péče vedou k lepší sehranosti týmu a nižší chybovosti.

• Simulace krizových situací: Místo aby se učili za běhu na pacientech, zdravotníci trénují na realistických figurínách – od resuscitací až po komplikace při operacích.

• Check-listy a standardizace postupů: Přesné seznamy úkonů (například při operaci) pomáhají zabránit zapomenutí klíčových kroků. Ověřená metoda, která v chirurgii vedla k poklesu komplikací i úmrtnosti pacientů.

• Strukturovaná komunikace (např. metoda SBAR): Jak efektivně a rychle předat důležité informace při změně stavu pacienta nebo střídání směn? I tady pomáhá zkušenost z letectví.

• Kultura bezpečnosti a hlášení chyb: Místo trestání za chyby se buduje prostředí, kde je normální mluvit o omylech, učit se z nich a předcházet jim. Podobně jako piloti mohou anonymně hlásit incidenty, aby se předešlo nehodám.

Co tím získáváme?

Výsledky jsou povzbudivé – lepší týmová spolupráce, rychlejší zvládání krizí a v některých případech i nižší úmrtnost pacientů. Přenos zkušeností z kokpitu do nemocnice není vždy jednoduchý (pacienti nejsou "standardizovaní" jako letadla), ale základní principy fungují: lepší komunikace, jasná pravidla, týmová podpora a otevřenost k učení z chyb zachraňují životy.

Zkušenosti pilotů a astronautů ukazují, že lidé pracují nejlépe, když vědí, co mají dělat, mohou otevřeně mluvit, spolupracují jako tým a mají podporu při zvládání stresu. Přenesením těchto principů do zdravotnictví můžeme vytvořit bezpečnější prostředí pro pacienty i zdravotníky.