O MNĚ

Povoláním jsem všeobecná sestra - specialista. Kromě toho se mnoho let věnuji popularizaci vědy. Rád píšu a hovořím zejména o aplikaci poznatků získaných z vesmírného programu do péče o pacienty na Zemi. Pracoval jsem jako zdravotnický specialista, výzkumník a odborný konzultant v oblasti kosmického výzkumu, kde jsem v rámci tzv. analogových simulací kosmických misí zkoumal problematiku lidských potřeb v extrémních podmínkách. Své znalosti a zkušenosti se snažím uplatňovat v oblasti lidských zdrojů ve zdravotnictví, konkrétně v sociálním akčním výzkumu v exponovaných profesích, kde se zaměřuji zejména na problematiku odolnosti zdravotnických týmů v podmínkách zátěže.

Komunikace vědy:

"Objevujeme vesmír, abychom nakonec objevili sami sebe."

ČLÁNKY A ODKAZY:

Saturday, November 29, 2025

Lekce z laboratoře, kde neplatí pozemská fyzika

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) není jen triumfem inženýrství kroužícím 400 kilometrů nad našimi hlavami. Je to okno do světa "co by kdyby" – světa, kde gravitace přestává diktovat pravidla a kde příroda odhaluje svou skrytou tvář.

Většina z nás vnímá ISS jako jeviště pro astronauty vznášející se v modulu Cupola, odkud pořizují ikonické snímky modré planety. Ale skutečné drama se neodehrává v oknech, nýbrž v mikroskopickém měřítku uvnitř stanice. Teprve když odstraníme "šum" zemské tíže, začnou se dít věci, které by na Zemi působily jako magie. Oheň, krev, atomy i vařící se voda se začnou chovat podle zcela nového scénáře. Zde je sedm fascinujících důkazů o tom, že opustit Zemi znamená víc než jen změnit adresu – znamená to změnit samotnou realitu.

Metabolický paradox: Když tělo zapomene spalovat tuky...

Na Zemi platí pro naše těla evolucí prověřená logika: omezte sacharidy, přidejte tuky a bílkoviny, a váš metabolismus se poslušně přepne na spalování tukových zásob. Je to princip, na kterém stojí celá dieta ketogeneze. Ve vesmíru však tato rovnice přestává platit.

Studie na ISS ukázaly, že těla astronautů na dietu bohatou na tuky reagovala nečekanou "vzpourou". Místo efektivního spalování lipidů se jejich metabolismus křečovitě držel spalování sacharidů. Tento jev, statisticky nejvýznamnější nalačno, naznačuje, že v mikrogravitaci se naše těla brání energetické změně jinak než na Zemi. Pro budoucí kolonizátory Marsu to je zásadní zpráva: pozemské nutriční tabulky ve vesmíru neplatí a jídelníček pro meziplanetární lety budeme muset vymyslet od nuly.

Tichá daň za beztíži: Vesmírná anémie...

Po desetiletí se lékaři domnívali, že úbytek červených krvinek u astronautů je jen dočasnou adaptací – způsobem, jakým tělo říká: "Nepotřebuji pumpovat krev proti gravitaci, tak trochu uberu." Byla to uklidňující, leč mylná teorie.

Projekt MARROW, využívající inovativní analýzu dechu a krve, odhalil temnější pravdu. Nejde o adaptaci, ale o destrukci. Tělo astronauta v mikrogravitaci ničí vlastní červené krvinky o 54 % rychleji než na Zemi – a to trvale, po celou dobu mise. Tento stav, poháněný masivním rozpadem hemoglobinu, není jen přechodným nepohodlím, ale vážným varováním. Pro cestu na Mars, která potrvá roky, představuje tato chronická anémie jednu z největších fyziologických bariér.

Přízračné plameny: Oheň, který nevidíte...

Zapalte svíčku na Zemi a uvidíte protáhlý žlutý plamen. Jeho tvar je dílem gravitace – horký vzduch stoupá, studený klesá (konvekce). Na ISS, kde konvekce neexistuje, se plameny stahují do dokonalých, hypnotických koulí. To však není to nejpodivnější.

Experimenty FLEX odhalily existenci tzv. "chladných plamenů". Když viditelný oheň zdánlivě vyhasne, spalování pokračuje dál – při nižších teplotách, bez sazí a pro lidské oko neviditelně. Zatímco na Zemi tyto plameny okamžitě zanikají, ve vesmíru pulzují celé minuty. Tento objev "neviditelného ohně" nám dává unikátní šanci pochopit chemické procesy spalování do hloubky, což může paradoxně vést k čistším a efektivnějším motorům zde na Zemi.

Klikni pro zvětšení

Radiační mapa naruby...

Dlouhá léta jsme se dívali na mapu oběžné dráhy a prstem ukazovali na Jihoatlantickou anomálii (SAA) jako na "Dračí doupě" – místo, kde je magnetický štít Země nejslabší a radiace nejsilnější. Předpokládalo se, že dávka ozáření závisí na tom, jak dlouho astronauti v této oblasti pobudou.

Data z devatenácti let měření dozimetrem Pille-ISS však ukázala, že jsme se dívali špatným směrem. Mnohem větším faktorem než průlet anomálií je samotná výška letu. I nepatrné zvýšení orbity vystavuje stanici mnohem agresivnějšímu bombardování kosmickými částicemi, které přebíjí vliv SAA. Je to lekce z pokory: i ty nejlogičtější předpoklady musí ustoupit tvrdým datům.

Architektura kvantového světa...

V laboratoři Cold Atom Lab (CAL) na palubě ISS vědci koketují s nejchladnějšími teplotami ve vesmíru, aby vytvořili páté skupenství hmoty – Bose-Einsteinův kondenzát (BEC). Na Zemi se tento shluk atomů, chovající se jako jedna kvantová vlna, pod tíhou gravitace hroutí do "loužičky".

V mikrogravitaci se však BEC osvobozuje. Atomy spontánně formují duté, levitující bubliny – útvary, které by na Zemi nikdy nemohly vzniknout. Tyto "kvantové bubliny" nejsou jen vizuální kuriozitou; jsou klíčem k pochopení toho, jak se hmota organizuje na nejzákladnější úrovni, a slibují revoluci v kvantových počítačích.

Vzpoura mikrosil: Když bubliny závodí...

Vaření vody se zdá být tím nejbanálnějším procesem. Na Zemi bubliny páry stoupají vzhůru díky vztlaku. Ale co se stane, když vztlak vypnete? Očekávali byste chaos nebo zpomalení.

Opak je pravdou. Experimenty na ISS ukázaly, že bez "šikany" gravitačního vztlaku přebírají vládu jemnější síly – povrchové napětí a kapilarita. Ty dokážou odtrhávat bubliny od topného tělesa až 30krát rychleji než na Zemi. Tento poznatek "přepisuje učebnice" termodynamiky tekutin a mohl by vést k nové generaci chladicích systémů pro superpočítače, které se nebudou přehřívat ani při extrémním výkonu.

Závěr: Laboratoř, která mění svět...

Když se podíváme na tyto objevy, uvědomíme si jednu zásadní věc: Gravitace je jako silný reflektor, který přesvětluje jemné nuance přírody. Teprve na oběžné dráze, ve stínu tohoto reflektoru, můžeme vidět realitu v její plné, nezkreslené kráse.

Mezinárodní vesmírná stanice tak není jen přípravkou pro cesty ke hvězdám. Je to místo, kde se učíme chápat fundamentální zákony našeho vlastního světa. Od dokonalejšího spalování přes léčbu anémie až po kvantové technologie – cesta vzhůru nás ve skutečnosti vede hlouběji k podstatě života na Zemi.

Friday, November 28, 2025

👩‍🚀 Z vesmíru na nemocniční lůžko: Jak NASA inspiruje sestřičky a lékaře

Klikni pro zvětšení
Věděli jste, že astronauti ve vesmíru čelí stejným fyziologickým výzvám jako pacienti dlouhodobě upoutaní na lůžko? Tento fascinující přenos poznatků z "kosmu na Zem" mění tvář moderního ošetřovatelství.

Co se učíme od astronautů? 1️⃣ Pohyb je lék: Stejně jako astronauti musí cvičit, aby neztratili svaly, je u pacientů klíčová včasná mobilizace a odporový trénink. 2️⃣ Psychika je základ: Izolace v modulu je podobná izolaci na nemocničním pokoji. Řešení? Virtuální realita (VR) a technologie pro spojení s rodinou. 3️⃣ Monitoring: Pokročilé sledování životních funkcí a hydratace, které bylo vyvinuto pro lety do vesmíru, dnes zachraňuje životy na odděleních.

Je úžasné vidět, jak extrémní podmínky vesmíru pomáhají zlepšovat komfort a bezpečí pacientů na Zemi. 🌍💙


 

Saturday, November 1, 2025

Sestry jako astronautky: jak rozšířená realita mění trénink odolnosti ve zdravotnictví

Ve vesmíru se na chyby nehraje. Když se porouchá ventil nebo zhasne kontrolka, není koho zavolat. Astronaut musí reagovat klidně, přesně a s rozvahou – i když mu srdce buší jako po sprintu. A právě proto se dny a týdny trénuje ve virtuálních simulátorech, kde může bezpečně selhat, zkusit to znovu a znovu – dokud jeho mysl i tělo nepoznají stres, aniž by se nechaly pohltit panikou.

Zní to vzdáleně? Není. V podstatě totéž dnes čeká zdravotní sestry.

Zdravotnictví jako „pozemský vesmír“...

Zdravotnické týmy, zejména sestry, pracují v prostředí, které má s kosmickou misí víc společného, než by se zdálo. Dlouhé směny, vysoká odpovědnost, tlak na výkon, minimum chybové tolerance – a přitom nutnost zvládat emoce, komunikovat, a zachovat lidskost i v extrémních chvílích.

Pandemie ukázala, že odolnost – ta nenápadná schopnost vrátit se do rovnováhy, když svět kolem kolabuje – není jen psychologický luxus, ale základní profesní dovednost. Jenže naučit se ji v praxi, kde „stres“ není cvičení, ale každodenní realita, je téměř nemožné.

A právě tady přichází na scénu projekt XR2ESILIENCE, evropská iniciativa, která chce posílit psychickou odolnost zdravotních sester pomocí technologií rozšířené reality (XR).

Virtuální stres, skutečný klid...

Myšlenka je jednoduchá, ale průlomová. Pomocí speciálních XR brýlí se sestra přenese do realistického virtuálního prostředí – například na jednotku intenzivní péče během krizové situace. Slyší alarmy, vidí pacienta v ohrožení, komunikuje s kolegy.

Všechno působí skutečně. Jenže tentokrát nejde o skutečné životy.

V simulaci může udělat chybu, zastavit se, analyzovat situaci, zkusit jinou strategii. Systém přitom sleduje její psychofyziologické reakce – srdeční rytmus, hlas, pohyb – a přizpůsobuje scénář její úrovni stresu. Cílem není stres odstranit, ale naučit se s ním žít, regulovat ho, poznat, kdy přichází a jak ho využít ve svůj prospěch.

Jinými slovy: XR2ESILIENCE je trenažér pro psychiku, nikoli pro techniku.

Paralely s kosmonautikou...

Zdravotnická simulace má svůj kosmický ekvivalent. Astronauti NASA trénují ve Virtual Reality Lab v Houstonu, potápějí se v bazénu Neutral Buoyancy Laboratory, a v jeskynním výcviku ESA CAVES se učí reagovat na izolaci, tmu a strach. Všude tam jde o totéž: připravit tělo i mysl na zátěž, která přijde, až už nebude čas přemýšlet.

XR2ESILIENCE stojí na stejném principu – jen místo ohrožené orbitální stanice simuluje přetížené oddělení. Místo kosmického obleku má sestra uniformu. A místo řízení mise se učí, jak zůstat klidná, empatická a efektivní, i když systém kolem ní kolabuje.

Stejně jako astronauti, i sestry si tak mohou bezpečně „vyzkoušet selhání“, aby se v realitě mohly chovat s větší jistotou.

Když data mluví o stresu...

Projekt XR2ESILIENCE není jen technologický experiment. Je to vědecký výzkum. V rámci rozsáhlé kohortové studie se zkoumají faktory, které odolnost skutečně zvyšují – a také ty, které ji systematicky oslabují.

Získaná data pomohou odhalit, proč někdo zvládá krize s klidem a jiný se hroutí pod tlakem, proč jeden tým funguje a druhý se rozpadá.
Výsledkem má být soubor doporučení pro tvorbu podpůrného pracovního prostředí a návrh, jak implementovat XR trénink do vzdělávání sester v celé Evropě.

To, co dnes vzniká jako experimentální simulátor, by se časem mohlo stát běžnou součástí výuky i profesního rozvoje – stejně jako dnes mají piloti či astronauti své trenažéry.

Technologie s lidskou tváří...

Pochopitelně, ne všechny sestry přivítají brýle a digitální svět s nadšením. Mnohé mají obavy: že půjde o další povinnost, že technologie odlidští profesi, nebo že z „péče o člověka“ udělá počítačovou hru.
Autoři projektu si to uvědomují – právě proto je součástí výzkumu i analýza bariér přijetí XR technologií a hledání způsobů, jak technologii včlenit do lidsky orientované praxe.

„Technologie nemá nahradit empatii,“ říkají výzkumníci. „Má ji pomoci udržet, i když okolnosti tlačí.“

Z laboratoře k lůžku...

Pokud se projekt podaří, může se stát vzorem pro novou éru vzdělávání zdravotníků.
Stejně jako kdysi přinesly kosmické programy technologie, které dnes běžně používáme v nemocnicích – od telemetrie po ergonomické materiály – může XR2ESILIENCE přenést do zdravotnictví psychologickou infrastrukturu kosmonautiky: systematický trénink odolnosti, týmové soudržnosti a schopnosti fungovat v extrému.

Zdravotní sestra budoucnosti pak nebude jen odborníkem na medicínu, ale i pilířem lidské stability v chaosu systému. A XR brýle se mohou stát tím, čím je pro astronauta simulátor: prostorem, kde se z nejistoty rodí kompetence.

Závěrem...

Ve světě, kde stres nelze eliminovat, má cenu jen jedno – naučit se s ním žít.
Projekt XR2ESILIENCE ukazuje, že cesta k odolnosti nemusí vést skrze utrpení, ale skrze poznání a trénink.

Možná, že jednou budeme o sestrách mluvit stejně jako o astronautkách – o lidech, kteří každý den vstupují do „nehostinného prostředí“ a svou profesionalitou i klidem drží svět při životě.

Zdroj:
Medizinische Universität Graz. (2024). XR2ESILIENCE: Building nurse resilience with XR technology (Grant Agreement ID 101137237). CORDIS. https://cordis.europa.eu/project/id/101137237

VÝZKUM, VÝSLEDKY, PUBLIKACE:

Nejnovější publikace/prezentace:

•BOHÁČEK, Pavel, 2023. Specifika pracovní zátěže psychiatrických sester [prezentace] , Sjezd vojenské psychiatrie a psychologie, Útav leteckého zdravotnictví - Praha, Pardubice, 20.10. 2023, ev. č: AKPČR/PHA/OK/187/2023
•RADJENOVIČOVÁ, Blanka a Pavel BOHÁČEK, 2023. Pracovní podmínky sester: XV. ročník celostátní konference "Kvalita zdravotní péče a akreditace" [prezentace]. 12.9. 2023. Hotel Occidental Praha 4.

KOSMONAUTIKA - Účast na projektech (Aquakosmow10, SIRIUS)

•Bernardová Sýkorová, K., Chroustová, E., Klosová, M., Boháček, P., Bahbouh, R., & Höschlová, E. (2024). Social research and sociomapping: Advantage of implementing the social action research model into the “SIRIUS 2017 – 2027 International Project”. Paper presented at the IAF/IAA Space Life Sciences Symposium, 75th International Astronautical Congress (IAC 2024). https://doi.org/10.52202/078355-0075
•Bernardová Sýkorová, K., Chroustová, E., Boháček, P., Klosová, M., Zubková, A., Krásná, K., Stibor, V., Laštovková, J., Höschlová, E., & Bahbouh, R. (2020-2023). Aplikace psychosociálního přístupu k identifikaci a posílení adaptačních mechanismů člověka během dlouhodobých pilotovaných kosmických letů do hlubokého vesmíru. https://starfos.tacr.cz/projekty/TL03000257#project-main
•Bernardová, K., Čípková, P., Boháček, P., Chroustová, E., Klosová, M., Krásná, K., Stibor, V., & Zubková, A. (2023) Comprehensive analysis of the level of psychosocial conditions and functioning of the space crew in the 3rd simulated space flight to the Moon of the SIRIUS-21 crew (Research report). Praha: TAČR. RIV/44555601:13510/23:43898222. https://starfos.tacr.cz/vysledky-vyzkumu/RIV%2F44555601%3A13510%2F23%3A43898222#result-main