Na Zemi, na organismy neustále působí gravitační síla, a to po celý život. Důležitost vlivu gravitace na lidský organismus je obvzláště patrná v průběhu kosmického letu, kdy u astronautů pozorujeme např. úbytek kostní hmoty a také svalovou atrofii. Jak vlastně tkáně rostou a regenerují se a jak důležitá je v těchto procesech gravitace, nebo naopak její chybění? To jsou otázky, studiem kterých se nyní NASA zabývá, když zkoumá tkáně lidí, zvířat a rostlin. Vědci zkoumají zákonitosti, za kterých dochází jednak k rozpadu tkání, ale také k jejich regeneraci. Hledají vhodné intervence, které například vedou k hojení ran, či k reparaci poškozených tkání, což je důležité nejen pro zajištění dlouhodobých kosmických misí, ale také pro rozvoj metod regenerativní medicíny.
V rámci studie, financované prostřednictvím NASA Space Biology grantu vědci do vesmíru poslali kultury myších embrionálních kmenových buněk a to v rámci 15 denní mise raketoplánu Discovery, na kterých pak sledovali průběh jejich diferenciace, a to jednak ve vesmíru, ale posléze i po návratu na Zemi. Embryonální buňky se mohou diferencovat do všech specializovaných buněk které organismus při svém vývoji potřebuje a jsou také odpovědné za normální regeneraci orgánů, krve, kůže a dalších tkání. Co vědci během série experimentů zjistili je fakt, že nedostatek mechanického (gravitačního) dráždění vede k inhibici jejich schopnosti diferenciace a ty pak zůstávají ve formě kmenových buněk - zjednodušeně řečeno, nedokáží se vyvíjet v buňky specializované. Tyto výsledky mohou vést k pochopení důvodů, které vedou k obecně horší regeneraci tkání ve vesmíru a mohou nám pomoci například vysvětlit proč dochází k mnohem pomalejšímu obnovování kostní a svalové hmoty u astronautů, pobývajících v podmínkách mikrogravitace. Neméně důložite jsou tyto výsledky také pro odborníky, hledající nové metody léčby ran u nás, běžných pacientů na Zemi.
