Žena, věk 65 let: "Chtěla jsem jet do Prahy, kde jsem si chtěla nechat předepsat léky od svého lékaře." Do Prahy ovšem nedojela. Její cesta skončila na nádraží v Ústí nad Labem. Těsně před vstupem na nástupiště ztratila rovnováhu a zřítila se z jedoucího eskalároru. Otřes mozku, tržná poranění na hlavě a v obličeji a četné pohmožděniny po celém těle. Tentokrát to dopadlo dobře. Nejednou podobné případy končí smrtelně, ať už bezprostředně, nebo v nemocnici na následky komplikací. Uvádí se, že asi 20% lidí ve věku nad 65 let utrpí alespoň jednou za rok pád. Proč vlastně staří lidé padají? I to je otázka, na kterou pomáhá hledat odpověď lékařský výzkum ve vesmíru.
Píše se datum 29. října 1998, když se ze startovací rampy 39B, vydal do vesmíru raketoplán Discovery. Byla to mise STS-95, která byla zajímavá především tím, že jedním ze členů posádky byl John Glenn. Psal se rok 1962, když Glenn, jako první Američan obletěl Zemi na palubě kosmické lodi Mercury 6 a nyní se jako specialista užitečného zařízení, stal ve svých 77ti letech, nejstarším člověkem, který se podíval do vesmíru. Na vědeckém programu mise se podílel i americký National Institute of Aging, který se věnuje systematickému výzkumu problematiky stárnutí. Jedním z úkolů, který Glenn v rámci mise raketoplánu Discovery plnil, byl výzkum problematiky změn systému udržování rovnováhy, ke kterým dochází během pobytu v prostředí mikrogravitace a po návratu z vesmíru.
Výzkumy ukazují, celou řadu podobností mezi stavem organismu, ve kterém se astronauti vrací z vesmíru a který obecně nazýváme dekondicioning a některými projevy stárnutí a také dlouhodobého upoutání na lůžko. Po návratu z vesmíru astronauti trpí poruchami rovnováhy závratí a nestabilitou chůze. Jde o následek změn citlivosti rovnovážného systému, ke kterým dochází v důsledku pobytu v prostředí mikrogravitace. K těmto změnám dochází již za dobu kratší než 9 dnů. K tomu se přidává pokles citlivosti chodidel, celkový úbytek a oslabení především posturárních svalů. Dalším velmi významným faktorem je celkové snížení funkční kapacity kardiovaskulárního systému. Po návratu lidí z vesmíru u nich můžeme sledovat například projevy tzv. ortostatické hypotenze, tedy snížené schopnosti kardiovaskulárního sytému kompenzovat výkyvy krevního tlaku, ke kterým docházi např. při rychlých změnách gradientu působení gravitační síly.
Podobné příznaky, jaké jsme popisovali výše, vidíme i u běžné populace na Zemi a sice jako průvodní jevy stárnutí, nebo u pacientů, kteří jsou nuceni trávit dlouhou dobu ležením na lůžku. Když se například v rámci tzv. Baltimore Longitudinal Aging Study, na 280 lidech provádělo vyšetření tzv. dynamická postulografie, ukázalo se, že při zavřených očích probandi popisují subjektivní pocit pádu, tedy první příznaky deficitu rovnováhy. Stejně tak jako u kosmo/astronautů, tak i u starých lidí často vídáme pokles citlivosti v chodidlech. Příčina tohoto jevu je sice rozdílná (nedostatek stimulace v mikrogravitaci u astronautů, versus neuropatie periferních nervů, jakou vídáme například u diabetiků), důsledek je však stejný. Zvýšené riziko pádu, způsobené narušeným vnímáním polohy dolních končetin a s tím související zhoršenou pohybovou koordinací, která je obzvláště patrná při chůzi na nerovném terénu, při překonávání překážek, nebo při řízení auta či vstávání z lůžka.
Dalším průsečíkem mezi zdravotním stavem astronautů, starými lidmi, či lidmi upoutanými dlouhodobě na lůžko, je narušení normálního spánkového rytmu. Během vesmírných misí, či při experimentech se zdravými lidmi, ležícími dlouhodobě na lůžku (bed-rest studie - simulace některých fyziologických účinků pobytu v prostředí mikrogravitace na lidský organismus) se zjistilo, že existuje síť vzájemných vztahů, mezi nedostatkem posturálních změn a pohybu, nepoměru nečinnosti a aktivity a narušením metabolických procesů, které fungují v souladu s cirkadiánním režimem, tedy s rytmem spánku a bdění. Ukázalo se, že za méně, než 10 dní dojde k úplnému narušení této synchronizace.
Ale vraťme se ještě k problematice pádů. Spolu s ubýváním kostní hmoty, svalové hmoty a síly, vídáme u astronautů či starých lidí, nebo lidí upoutaných na lůžku, také rozvoj progresivní hypovolémie, neboli snižování objemu krve v organismu a také redukci aerobní kapacity organismu. Proč k těmto jevům dochází? Co se hypovolémite týče, tak k té dochází v důsledku přesunů tekutin do horních partií těla, což vyvolá odezvu organismu ve smyslu zvýšeného vylučování moči. To pak vede k rozvoji dehydratace. Podobná věc se děje u lidí, ležících dlouhodobě na lůžku. U starých lidí je to zase problém zhoršeného vnímání pocitu žízně. Spolu s rozvojem tzv. ortostatické hypotenze (náhlý pokles krevního tlaku např. při postavení), způsobené redukcí tzv. baroreflexní senzitivity kardiovaskulárního systému, celkovou slabostí a zpomalením reakcí, tu máme velkou část rizikových faktorů, vedoucích například k pádům.
Když se podíváme na populační vývoj nejen v ČR, ale také v celé Evropě, tak vidíme, že stárneme. To, že se dožíváme vyššího věku je sice fajn, ale co kvalita toho života? Problematika kvality života ve stáří je důležitý soubor otázek, na které nám pomáhá hledat odpovědi (světe div se), také kosmonautika.
 |
| foto:NASA |
Výzkumy ukazují, celou řadu podobností mezi stavem organismu, ve kterém se astronauti vrací z vesmíru a který obecně nazýváme dekondicioning a některými projevy stárnutí a také dlouhodobého upoutání na lůžko. Po návratu z vesmíru astronauti trpí poruchami rovnováhy závratí a nestabilitou chůze. Jde o následek změn citlivosti rovnovážného systému, ke kterým dochází v důsledku pobytu v prostředí mikrogravitace. K těmto změnám dochází již za dobu kratší než 9 dnů. K tomu se přidává pokles citlivosti chodidel, celkový úbytek a oslabení především posturárních svalů. Dalším velmi významným faktorem je celkové snížení funkční kapacity kardiovaskulárního systému. Po návratu lidí z vesmíru u nich můžeme sledovat například projevy tzv. ortostatické hypotenze, tedy snížené schopnosti kardiovaskulárního sytému kompenzovat výkyvy krevního tlaku, ke kterým docházi např. při rychlých změnách gradientu působení gravitační síly.
Podobné příznaky, jaké jsme popisovali výše, vidíme i u běžné populace na Zemi a sice jako průvodní jevy stárnutí, nebo u pacientů, kteří jsou nuceni trávit dlouhou dobu ležením na lůžku. Když se například v rámci tzv. Baltimore Longitudinal Aging Study, na 280 lidech provádělo vyšetření tzv. dynamická postulografie, ukázalo se, že při zavřených očích probandi popisují subjektivní pocit pádu, tedy první příznaky deficitu rovnováhy. Stejně tak jako u kosmo/astronautů, tak i u starých lidí často vídáme pokles citlivosti v chodidlech. Příčina tohoto jevu je sice rozdílná (nedostatek stimulace v mikrogravitaci u astronautů, versus neuropatie periferních nervů, jakou vídáme například u diabetiků), důsledek je však stejný. Zvýšené riziko pádu, způsobené narušeným vnímáním polohy dolních končetin a s tím související zhoršenou pohybovou koordinací, která je obzvláště patrná při chůzi na nerovném terénu, při překonávání překážek, nebo při řízení auta či vstávání z lůžka.
 |
| foto:NASA |
Ale vraťme se ještě k problematice pádů. Spolu s ubýváním kostní hmoty, svalové hmoty a síly, vídáme u astronautů či starých lidí, nebo lidí upoutaných na lůžku, také rozvoj progresivní hypovolémie, neboli snižování objemu krve v organismu a také redukci aerobní kapacity organismu. Proč k těmto jevům dochází? Co se hypovolémite týče, tak k té dochází v důsledku přesunů tekutin do horních partií těla, což vyvolá odezvu organismu ve smyslu zvýšeného vylučování moči. To pak vede k rozvoji dehydratace. Podobná věc se děje u lidí, ležících dlouhodobě na lůžku. U starých lidí je to zase problém zhoršeného vnímání pocitu žízně. Spolu s rozvojem tzv. ortostatické hypotenze (náhlý pokles krevního tlaku např. při postavení), způsobené redukcí tzv. baroreflexní senzitivity kardiovaskulárního systému, celkovou slabostí a zpomalením reakcí, tu máme velkou část rizikových faktorů, vedoucích například k pádům.
Když se podíváme na populační vývoj nejen v ČR, ale také v celé Evropě, tak vidíme, že stárneme. To, že se dožíváme vyššího věku je sice fajn, ale co kvalita toho života? Problematika kvality života ve stáří je důležitý soubor otázek, na které nám pomáhá hledat odpovědi (světe div se), také kosmonautika.
